V Bradavicích pošesté - Krvavé výkupné

XL. Krvavé výkupné

„SAKRA!“ práskla rukou do staré, dřevěné skříňky. Přecházela z místa na místo a pokaždé nervózně vyhlédla z okna, jakoby někoho čekala.
Venku se mezitím všechno měnilo. Obloha se pomalu vyjasňovala, tráva zelenala, voda v potoce opět vesele hučela. Lidé nevěřícně vycházeli ze svých domů a sledovali tu nenadálou změnu, nechápavě kroutíc hlavou.
„Dééénní Věštéééc! Mííímořáádnééé vydáánííí!“
„SAKRA!“ zaklela znovu.
Její společnice ji mlčky, opřená o zeď vedle dveří, pozorovala. Nepatrně se třásla, ne však proto, že by z ní měla strach, ale proto, protože až moc dobře věděla, co to pro ně znamenalo. Po chvíli se odvážila vyslovit dosud nevyřčenou otázku, která do té doby visela ve vzduchu jako temný stín. „Co... co budeme dělat?“
Neodpověděla. Zmoženě dopadla do křesla, ve kterém předtím seděl Lord Voldemort a nepatrně se zamračila, když přemítala o jejich nynějších možnostech.
„Helen?“
„JÁ NEVÍM!“ zavrčela vztekle. Pak se ale zarazila, když si všimla Gabrieliny reakce, a proto rychle dodala: „Přemýšlím,“ jakoby to mělo omluvit její dosavadní tón, když s ní mluvila.
Gabriele to však chápala. Byly v situaci, ze které se jen stěží dalo najít kloudné východisko. Dříve, než stačily uskutečnit jejich část plánu, Voldemort, který hrál malou, avšak velmi důležitou roli v jejich hře, zemřel. Kdyby žil, vyměnily by ho jako krvavé výkupné za jejich životy. Kdyby žil, dosud by je chránila jeho moc, díky které znovu vstoupily na zemský povrch. Kdyby žil, jejich sen by se uskutečnil. Vládly by celému světu, všemu živému i neživému. Vládly by krutě, krvavě a nemilosrdně. Teď už je ale nic nechrání a to znamená jen jedno – přijdou si pro ně.
„Musíme něco vymyslet. Nehodlám se vrátit. Ne tak brzy,“ říkala právě Mylady. „Navíc, na Jamese a ty jeho blbý vtípky teď vážně nemám náladu…“
„Obávám se, že nebudeš mít na výběr, Helen,“ ozval se známý, škodolibý hlas za jejími zády. Jeho majitel nepřišel dveřmi.
Pomalu se otočila. „Zikareli,“ špitla vyděšeně. „Tebe bych tu nečekala… Jak se máš?“
„Mám se skvěle, jak se vede tobě?“ uchechtl se.
„Mám teď menší problémy, však víš,“ řekla nejistě. Snažila se usmívat a zachovat chladnou hlavu. Udělala krok zpět a pak další, když on udělal ty své jejím směrem.
„Víš proč jsem tu. Tak na co to prodlužovat?“
„Nešlo by to nějak?“ zeptala se přiškrceným hlasem.
„Přivedeš Toma Raddlea. Tak zněla dohoda.“
„Vždyť už ho tam máš!“ vykřikla zoufale, když byla nucena couvnout o další krok.
„Ne tvojí zásluhou, ovšem… Takže dohoda se stala neplatnou a vy dvě se vrátíte, tentokráte však ne do podsvětí, ale do samotného pekla. Má oblíbená část, mimochodem.“
„Ale… ale…“ koktala Mylady, k slzám neměla daleko.
„Tvá jediná naděje teď běsní dole a žádá o totéž. Na to, abys vykoupila vaše životy tedy už nemáš!“
„Takže ale přiznáváš, že se dohadujeme čistě jen o ceně,“ konstatovala vítězoslavně. Vzápětí narazila na zeď. Už nemohla couvnout.
„O ceně?“ zamyslel se.
„Cokoliv, co je v mých silách,“ řekla rychle.
Pán Mrtvých se na chvíli zamyslel, pak se škodolibě usmál a v jeho očích se na okamžik něco zalesklo. Ať to bylo cokoliv, nahánělo to strach.
Připadala si tak maličká a bezmocná oproti tomu, kdo ji právě upřeně pozoroval. Děsila ji myšlenka, že ji má plně ve své moci. Mohl jen lusknout prstem a ona…
„No dobrá. Uděláme novou dohodu,“ prohlásil nakonec. „Její život,“ ukázal na Gabriele, „její život vykoupí život Albuse Brumbála.“ Na chvíli se odmlčel, potom pokračoval: „Svůj si zachráníš, když mi přineseš hlavu Harryho Pottera!“
„Tak ujednáno!“

***

„Neuvěřitelná!“
Mylady se usmála, nic však neříkala. Byla se sebou naprosto spokojená a Gabrieliny pochvaly jí dělaly ještě lépe.
„Jsi prostě neuvěřitelná!“ pokračovala Gabriele. „Právě jsme se znovu narodily, a to jen díky tobě.“
„Když něco chceš, dosáhni toho všemi možnými prostředky,“ odpověděla Mylady po chvíli.
„Jsi úžasná manipulátorka. Já bych se jen krčila a nic neříkala. Vždyť to byl samotný Pán Podsvětí a Pekla!“
„Už jsem měla tu čest,“ ušklíbla se. „Podej mi ruku.“
Gabriele se na nic neptala a vložila svou ruku do té její. Pak s hlasitým prásknutím zmizely.
Objevily se uprostřed rozlehlé louky, nedaleko mudlovské vesničky.
„Co tady děláme?“ zeptala se Gabriele.
„To hned uvidíš. Ukaž ruku.“
Gabriele udělala, co se po ní žádalo a odkryla tak Voldemortovo znamení na své paži. Mylady se ho dotkla svou hůlkou a napjatě čekala. Stalo se přesně to, co očekávala. Téměř bledě modrou oblohu nahradily černé bouřkové mraky, formující znamení ve tvaru lebky.
Za chvíli byly obklopeny smrtijedy, kteří byli znamením přivoláni. Mylady a Lady Dark stály uprostřed kruhu, který se okolo nich pevně semknul a napjatě čekaly, dokud nedorazili poslední stoupenci. Nikdo ani nedutal.
„Jsem Mylady a tohle je Lady Dark. Přebíráme velení a vy nás budete poslouchat, ať chcete, či ne!“ oznámila jim Mylady prostě.
Několik smrtijedů se hlasitě rozesmálo.
„Ženský? Já nenechám ženu, aby mnou vládla, jsou prostoduché a…“
Smrtijed svou větu nedořekl. Jeho oči zaplavil záblesk zeleného světla. Svalil se na zem, kde zůstal ležet, mrtvý.
„Ještě někdo má něco, s čím by se nám rád pochlubil?“ sklonila Mylady svou hůlku.
„Je nás tu bezmála třicet, vy jste jen dvě. Chytří ti, co se neobtěžovali přijít, je to jen ztráta času. Co když se prostě všichni dohodneme, že vás nehodláme uctívat tak, jako našeho vznešeného Pána a prostě vás zabijeme?“ zeptal se jiný smrtijed.
Mylady si posměšně odfrkla. „Nás zabít nemůžete. My už jsme mrtvé. Zato my můžeme zabít vás. Utíkat by nemělo smysl, víte sami. Takže je to jen na vás. Dobrá služba pro nás, nebo smrt?“
Nikdo neodpověděl.
„Hodláme pokračovat ve stopách Lorda Voldemorta. Myslete na to, že plníte to, co on začal.“
Mezi smrtijedy to souhlasně zašumělo.
„Co máme udělat?“ zeptal se Lucius Malfoy po chvíli.
Mylady se spokojeně usmála. „Vidíte támhle tu vesnici?“
„Plná mudlovských šmejdů!“ zavrčel Crabe.
„Je jen vaše!“
Ozvalo se hlasité prásknutí a následné výkřiky, když se smrtijedi přemístili do vesnice. Místo na okamžik zaplavily záblesky zeleného světla, řev, sténání i dětský pláč. Potom vše umlklo.
„Dej psovi kostičku…“ ušklíbla se Mylady spokojeně a spolu s Gabriele se přemístily zpět do Malfoy Manor.